Scénář: Duane Swierczynski
Kresba: Ariel Olivetti
Vyšlo: Červenec 2008

Válka započatá v Messiah CompleXu pokračuje! Držte si plíny a dupačky, vážení, protože rozuzlení tohohle kusu nemůžete zmeškat. Jak Cable, tak Bishop překročili hranice, které netušili, že kdy poruší. Teď už není žádné zpět. A v katastrofou stižených ulicích Manhattanu z blízké budoucnosti nakonec bude záležet na jediném - který X-man chce svůj úkol dokončit sveřepěji. Už se nebude jednat v rukavičkách...zbraně jsou nabité...a nikdo neodejde nepoznamenaný. Včetně dítěte!

Děj:

Kdo ví, jaké vzpomínky se mohou honit hlavou muži, když vstupuje do trosek kdysi výstavného sídla na 1407 Graymalkin Lane, jež bylo tolik desetiletí domovem X-Menů. Dnes jsou z něj jen ruiny stěží připomínající dávnou slávu. Ale uvnitř jsou stále sekce pečlivě udržované posledním mutantem - Cannonballem. A právě to je to, co Cablea zajímá spíš než hromada zborceného zdiva.

Cerebra. Stroj mapující pohyb všech mutantů (což znamená, že se v tuto chvíli moc nepředře) a tedy dost možná jediný způsob, jak uprchlíky najít. To není zrovna to, po čem by voják převelen do pozice chůvy toužil. Naštěstí řešení je velice jednoduché: jediné zmáčknut spouště, aby se technický zázrak změnil v hromadu šrotu, který už vypátrá tak maximálně šroubek zaražený mezi obvody. Oba mutanti zkázu sledují z povzdálí a kdyby se v tu chvíli Cable zahleděl do očí maličké holčičky, nejspíš by se podivil, jak podivný ohnivý tvar zrcadlí. Přece jen... ta exploze vypadá všelijak, ale že by nabrala kontury ptáka...?

Svědkem posledních okamžiků Cerebry se stává i Sophie, která to komentuje sarkastickým dotazem, že to nebylo nic důležitýho, ne?

K Westchesteru se nyní řítí i náklaďák s Bishopem za volantem. Tuší, že bývalá škola pro nadanou mládež je nejpravděpodobnější místo, kde by měl svoji kořist hledat.

Jenže stejně neodbytní lovci jsou i zástupci Turnpike Authority, kteří osedlali pár dalších náklaďáků a stíhají ho s vytrvalostí hodnou lepší věci. No, když se nevzdají oni... může to zkusit on.

Bishop zastavuje své vozidlo a vychází ven s rukama nad hlavou.

Druhý mutant neztrácí čas a usilovně se reje v bedně šrotu ve snaze najít jednu konkrétní věcičku. Za jeho zády mu Sophie vyčítá, jak může chtít vychovávat dceru ve světě jako je tenhle, kde jedině peníze určují šance na život. Výraz, jaký nasadí jednak voják, jednak dítě, lze jen sotva popsat slovy. Načuřené založení ručiček k tříměsíčnímu (nebo jak je to vůbec starý) spratkovi přece jen moc nesedí. Sophie si nonverbální odpověď přebere a rozloučí se s nimi.

Na silnici stojí kruh ničemů s bouchačkami a všechny hlavně míří shodně na černého policistu s plechovou paží, jehož jedinou strostí je, kdo tomuhle velí.

Přihlásí se chlápek. Bishop ohne prst. Prskne jiskřička energie a dosavadnímu vůdci praskne vaz. Padá.

Kdo přebírá post po něm? Přihlásí se další chlápek zjevně podělaný strachy. Bishop ohne druhý prst. Následuje výboj energie a praskot lámané kosti. Tentokrát je to sice jen noha, ale když se mutant zeptá potřetí, je velitelem pasován on.

Má teď pod sebou několik velmi ochotných mužů, kteří se mohou samou horlivostí přetrhnout. Chtějí samozřejmě vědět, po čem jdou. Bishop jim ochotně poskytne vyčerpávající popis oběti.

Oběť zatím nemá ani zdání, jaké nové pomocníky si jeho šílený pronásledovatel opatřil. Kochá se pohledem na dobře zásobenou zbrojnici, patrně Samovu práci. Z tichého slintání ho vyruší až Sophie, která stačila část základny prošmejdit a zmermomocnit uniformu a zbraň. Aniž by k tomu cokoliv poznamenal, obrátí se na ni Cable s prosbou, zda by mu mohla na chvíli podržet dítě. Která žena by takovou poctu odmítla, zvlášť když je to nejhlídanější dítě v téhle části planety? A ještě další věc ji udivuje: že voják nemá nic proti tomu, aby zneužila sklad X-Menů. Ten ji naopak ještě pochválí, jak jí ta uniforma sekne.

Sophie chce ještě něco říct, snad se ospravednit, jak do něj ryla, ale Cable ji utne a vyzve, ať se k němu připojí na vyhlídkové trase spodním patrem. Jen tak mimochodem se ujistí, že ji její otec naučil střílet.

A pak už jsou tu dveře a za nimi... No, můžeme jen říci, že Cannonball za těch třicet let nezahálel.

Troskami New Yorku si razí cestu náklaďák. Za volantem je opět Bishop, na místě spolujezdce a navigátora v jednom střelec z Turnpike Authority. Najednou se nad nimi mihne stín, jehož tvar je minimálně Bishopovi důvěrně znám. Už to sice není starý dobrý SR-71, ale Blackbird nepatří k letadlům, jež by se dala lehce splést.

Hemžící se partičku ostrých hochů roztrhá výbuch a jen tak mimochodem sejme i náklaďák. Jeho řidič se s vražedným výrazem škrábe ven, aby mohl stanout tváří v ústí Cableovy zbraně. Jo, nahánět tohohle mutanta se fakt nevyplácí... Ještě navíc si stačil udělat na dítě neprůstřelnou zavinovačku a sehnat fešnou střelkyni.

Ani jedno z toho Bishopa nezajímá. Jeho úkol není bavit se o jemných nuancích jeho poslání, ale sejmout spratka. Jeho střela se však od kovového nosiče jen neškodně odrazí a Cable bývalého spojence decentně upozorní, kde že to ráčí stát. Až teď policista postřehne, že pod podrážkou jeho pravé nohy se nachází mina. A co se stane, když je mina zatížená vahou převyšující hodnotu dvacet kilogramů, dobře zná každý příznivec válečných filmů. Ano, obligátní velké BA-BOOOM! A Bishop letí...

Letí za ohňostroje z hlavně Sophiiny velmi velké bouchačky, s níž servírka zachází podivuhodně lehce a jistě, ačkoliv je zbraň pomalu větší než ona sama.

Jeden z Bishopových nových podřízených ji poznává a mírnými slovy se ji snaží ponouknout, aby přestala blbout a vrátila se tam, kam patří, tudíž do lokálu. A tak mu Sophie naservíruje snídani... ještě horkou a nejspíš až do žaludku, aby mu ušetřila práci se žvýkáním a polykáním.

Cable se zatím blíží ke kouřící díře a pátrá po jejím autorovi. Tedy, ne po té mině, ale po tom, kdo na ni hamtnul. Jeden ze zbývajících mužů Turnpike Authority měl ten blbý nápad stavět se mu do cesty. První střelu schytal do nohy, další mu odmazala lebku.

A aniž by věnoval mrtvole ve vlastním krvavém bazénku jediný další pohled, hledá voják dál. Leč než on Bishopa dříve Bishop najde jeho, a to čenichem dodávky, kterou Cablea rozmázne skrz zeď. Otřeseně se hrabe z hromady sutin. Tam už na něj čeká jeho pronásledovatel. S oblíbenou hláškou, že už je pozdě. Za pomoci svých schopností odpálí kryt, pod nímž se krčí holčička. Ta s tím pochopitelně nesouhlasí a začne řvát jak na lesy. Aniž by o tom věděla, má k tomu daleko víc dobrých důvodů než jen průvan; síla nárazu energetické střely Cablea a ním i ji smetla do výtahové šachty, v níž jako na potvoru nebyl výtah v tomhle patře.

S výkřikem, že je to ještě dítě, a za dodání oslovení, jaké by slušně vychovaná dívka jejího věku vůbec neměla znát, Sophie provede Bishopovi na čtyřech místech piercing zad. Ten možná trochu ironicky ocení její odvahu a odešle ji další střelou do kšá. Neopomene dodat svou další oblíbenou hlášku, že až to skončí, nebude se na nic pamatovat, pokud se vůbec narodí.

Cablea bolí hlava. Těžko říct, jestli je to spíš tím dopadem na dno výtakové šachty, nebo usilovným brekotem dítěte v nosiči na jeho hrudi. Nebo pohledem na Bishopa, který na něj právě seskakuje, nečekaně svižný na to, že má v zádech čtyři díry.

Neschopen zjevně jakékoliv jiné akce, pokouší se ležící mutant ještě jednou vyjednávat. Argument, že to dítě je jejich budoucnost, s policistou nehne. Naopak. Stále je přesvědčen, že dokud malá žije, žádná budoucnost se nekoná. S tím se mu také vysunou z paže jeho oblíbená hnusná chapadélka, s jejichž pomocí si Cablea trochu znechybní, než dítě jednou provždy vymaže ze světa.

Střely však zaduní jen o prázdnou podlahu. Cable to udělal. Zase. Žvásty o budoucnosti mu připoměly jeho kapesní stroj času a on se včas zdekoval do pryč. Řekněme, že to Lucas bere ledasjak, ale rozhodně ne sporovně.

O tři dny později má zasedání papalášů státu New Jersey zvláštní návštěvu: útlou blondýnku v uniformě vyšlé z módy před třiceti lety a se střelnou zbraní v každé ruce. A s ní přichází zákon. Za zločiny proti občanům země se ale nebudou zpovídat jí, nýbrž jejímu otci... hned, co ho uvidí. Výřiky mužů zanikají v prudké palbě.

O osmdesát pět let později si po opuštěné silnici vykračuje ještě osamělejší muž s dítětem v náručí. Již zjistil, že může časem jen dopředu. Za situace, kdy by se měl i s dítětem ukázat jednou svému otci, je to takový menší zádrhel. Nemluvě o tom, jak dlouho bude moci skákat časem, pokud je Bishop zase najde. Ale to jsou problémy pro jiný den. Teď si užívá perně zaslouženého oddechu. Pozoruje krásný západ slunce a děcko se zatím batolí kolem. A aby z toho taky něco mělo, podává mu voják malou panenku (malou... velká je skoro stejně jako ten prcek) splácanou z železného šrotu.

Hodnocení:

Charlie the Dragon:
Ach jo. Tak zase nic. Po krátkém vzletu se běh série zase zřítil zpět do nezajímavého ploužení šílených událostí s elegancí slona páchajícího sebevraždu skokem z Eifellovy věže. A šanci zachránit to nemá ani ten sporný okamžik, kdy to skoro vypadá, že se tvůrci rozhodli v tom spratkovi znovuzrodit Phoenix. Tím hůř.

Mizerný výsledek nestojí zas až tak na celkovém obsahu dílu, jako spíš na pozoruhodných logických kotrmelcích a ptákovinách. Pokud si dobře vzpomínám, někdy ve... třetím Cableovi Sophie prohlásila, že zbraň držela jednou... a tady se najednou ohání plazmovým kanónem, nebo co je to za mrchu, s profesionální zručností. Vůbec přeměna číšnice v elitního zabijáka je poměrně pozoruhodná, ale pokud má dáma své důvody, nechme to tak... i když je mi záhadou, jak ty zbraně unese.

Co je mi víc proti srsti, je Bishop, kterým neotřese ani šlápnutí na minu, ani čtyři zásahy do zad, z nichž některý musely nutně vzít životně důležitý vnitřní orgány, a on si tam vesele juchá, jako by se nechumelilo. (A nechám stranou fakt, že mám občas pocit, jako by mu autor lehce poupravil schopnosti...) ale narozdíl od nemastného neslaného Cablea působí aspoň trochu jako živá bytost. I s těma perforovanejma plícema.

Kapitolou samo pro sebe zůstává dítě, jehož výkony mnohdy naprosto neodpovídají stavu tří až čtyřměsíčního fakana. Zvládá složitou mimiku, řev, lezení, řev, asi nějaké to čurání do plínek, řev... kromě dvou předposledních položek to jeho věku moc neodpovídá. No i když... je to mutant, dokonce mesiášskej mutant, možný je všechno. Ach jo.

Kreslíř v tomhle díle boduje, co se týče přiblblých grimas hlavních postav. Některé obličeje dostaly ode mě na stupnici jedna až pět čistou šestku. Na druhou stranu, nevím, jestli tam pobíhají ve službách Turnpike Authority tři identický trojčata, nebo jen Olivetti rád kreslí jeden a ten samej ksicht... ale působí to vtipně.

Někdy příště bychom se měli dočkat dílu podle Bishopa. Minimálně na ten jsem docela zvědavý, protože mu naprosto jednoznačně fandím. Nechápejte mě špatně, já malý děti nemám rád, ale když uvážím, co Bishopa za zabitím toho spratka vede a co se kvůli němu už semlelo... tiše doufám, že ho nakonec sejme. I když, pokud to bude další Phoenix, stačit to asi nebude.

Changer the Elder:	Charlie the Dragon:	Coldbone:
-nehodnotil-		-nehodnotila-